STROM ultramaraton (SUM) - 1.ročník

Lepší úvod, než od autora myšlenky závodu ve Vlastibořicích – Dušana Koutníka – snad ani nelze vymyslet:

Prastarý strom. Viděl svět, který tu byl před námi, a uvidí i ten, který tu bude po nás. Připomíná vozku, který naposledy vydechl v jeho stínu, i úkladný mord kněze putujícího po farnosti. Pamatuje svět bez asfaltu, automobilů, mobilů a dalších všemožných *bilů, a snad i ruku sedláka, která ho zasadila.

Poznejte příběhy stromů a načerpejte jejich energii na krásné trase na okraji Českého ráje.

Asfalt (1/3) / trail (2/3). 50km/+1000m.

Informace: http://sokol.vlastiborice.cz/?tag=sum2015

Pro někoho by asi mohl být údaj o 1/3 asfaltu dost drastický, ale věřte, že se jedná jen o nutné přeběhy, které dokonce nevadily ani mně – zarytému asfaltofóbovi.

 

Když jsem týden před startem zahlédl na FB blížící se událost SUM (strom ultramaraton), tak jsem opět polkl slinu, která se mi začla tvořit na jazyku. Za poslední měsíc jsem se nazávodil až až. Jsem unavený obecně po celé sezóně a dravé ambice jsem si částečně splnil již dříve. Ale je to závod kamaráda a super člověka. Nenapsal jsem mu, protože vím, že bych jeho naléhavé odpovědi nedokázal odolat.

Celý týden v práci samé malé, ale i velké stresy, nestíhačky, ne úplně dokonalá strava. A v pátek jsem si řekl, že protáhnu pérka v nohou intervalovým tréninkem kopců v kunraťáku. Tak jsme se přes oběd krásně zničili s kolegy z práce až jsem cítil, jak jsou nohy unavené a slabé.

Při mítincích v práci jsem pokukoval po stránce STROMu, až se objevil vzkaz od Dušana, že hledá dobrovolníky. Ale Dušan pořádá takové akce, že by mi nestačilo vidět jen jednu část trasy na občerstvovačkách. Svrběly mě prsty, tak jsem mu před koncem práce v mém chmurném rozpoložení napsal. Za pár sekund zvoní telefon s rozkazy zní jasně. V 8:30 prej na startu. „no hele já nevím. Jsem unavenej a jen bych šel na kochačku. Hele, ještě ti dám vědět“, nalhával jsem si.
 

Dušan je člověk, jehož styl organizace a ducha jeho akcí mám rád a řadím jeho „dýchánky“ všeho druhu do škatulky, kam spadají akce Michaela Dobiáše a Venci Franckeho.

Nakonec (někdy v pátek večer až v noci) vyhrála touha vidět pár známých tváří mé krevní kategorie, zúčastnit se komorního běhu o 20-30 lidech na 50km na pohodu (pro mě – bez ambic) a nemalý podíl na tom má moje část, které chybělo trochu sebemrskačství a touha po tom vypnout hlavu, vymejt mozek a spáchat restartík, aby mi nehráblo. Zkrátka jeden z těch blbejch nápadů, kdy si řeknete "zítra se jdu proběhnout - je to přeci jen 50km, tak na pohodu to dám, no ne?".

startovní pole

Tenhle podnik je jeden z mála, kde vím, že se asi fakt nemusím rozklusat … zaprvé na to jako obvykle není čas a zadruhé hodlám popobíhat pomalu a kochat se. Převlek, trochu vtipkování, WC, východ před kulturák, kde je pár lidí na startu. Dušan něco pronáší a já se rozkoukávám. „START“. Kurňa, ještě jsem ani nenastavil hodiny. No a co. Nějaký blázen maže dopředu. Ostatní se pomalu rozcházíme až mám pocit, že nás Dušan musí hnát vidlema.

 

Klušeme po louce. Po posledních deštích je v botách mokro hned. Jakožto zimomřivec mám dlouhé merino a na tom dlouhé technické triko. Je mi horko, ale to se časem změní, taže si toho užívám.

přeběh po polňačce - Ivan, Jonny, Pavel, Karel, Jirka

 

Co mi nedošlo, že Dušan má zajištěné vždy vše a není potřeba si skoro nic brát a já mám batoh s větrovkou, nějaké mlsání a litr vody. No co … trénink, co kdyby … sice je to 50km jen s 1km převýšením, ale člověk nikdy neví.

Krásné prostředí. Začátek je stejný, jako půlmaraton Okolovlasti. Oproti mému odhadu, dva kluci, kteří mají na to zaběhnout 1.a2.místo běží v balíku 6ti běžců a vesele s námi povídají. Prý jdou na pohodu a na kochačku. Jirka, Karel, Pavel, Jonny, Ivan sem tam se mihnul David.

jeden z mála asfaltových přeběhů - díky té kráse lze i asfalt přehlédnout

 

Jonny prohlašuje, že "kde je ten strom?". Asi halucinace – na ultra se tedy to stává, ale až při druhé noci na trati. Běžíme krajinou plnou stromů v nádherných podzimních barvách zahalenou do mlhy. Taková pohodová pohádková sobota. Ticho, čvachtání bot, tiché žvatlání běžců.

 

Povídáme, mícháme debatní partnery, užíváme si, semtam se zapomeneme s tempem a pěkně to utíká. Jirka sem tam zrychlí, aby vzápětí spáchal pár fotek skupinky, přídá selfíčko a za zámkem Sychrov si zaběhneme asi 2 metry, než si všimneme odbočky. Děláme si legraci z prvního „kufru“, abychom za pár km poznali další, asi kilometrový, kufr. Ale ta louka, po které jsme běželi, byla prostě super. :-) I to stavidlo potoka, po kterém jsme přelezli, i ten trailík po břehu potoka, kterým jsme to pak prali zpět nazpět, abychom se pak napojili na lesní pěšinu stoupající do kopce. Nádhera. Miluju podzim.

naživo to bylo ještě lepší

 

Na podobných podnicích si v takových stoupácích obvykle říkám „proč to dělám, kam jsem to zase vlezl“. Dnes ne. Ale vzpomněl jsem si na tyhle kecy, co mívám, nicméně mi dnes bylo super. Kluci se roztrousili kupředu – do povídání v kopci moc není i přesto, že nejdeme nadoraz. Ale mé myšlenky jsou velmi podobné těm, které mívám na ŠUTRu: „to je super, paráda“ a usmívám se jak správnej úchyl.

Na kopci opět svazujeme debatní kroužek, ale po chvíli si odskakuji. Však je doženu. Dotahuje mě David a chvíli závodíme spolu. Vidím Jonnyho, vidím kluky před ním, ale nevidím Karla a Jirku. Asi cukli, potvory. Tak trochu pustím seběhy. Běžíme lesem, běžíme vesnicí, kolem nádraží, kolem zahrádek, do kopce, do luk, do lesů – ale to už jdeme. David něco říká. Ty jo! Nějaký magoři BĚŽEJ do kopce! Za náma? O co jim jde? Závoděj snad? Nás živé nedostanou, do kopce jdem s Davidem indiánem. Na jedné pasece, kde se válí mraky větví se ohlédnu. Bliží se. Cukry už jsou dávno vypálené a mozek jede v módu „kuk dopředu, cvaknout, předběhnout, utéct“ a také v módu „kuk dozadu, vidět, prudit před nohama a nenechat předběhnout“. A tak ti dva pronásledovatelé za náma stahují náš náskok a najednou. BINGO! Černá bunda, zelená bunda. „Ty woeeee! Karle, Jirko, co děláte vzadu, když se vás snažím doběhnout vpředu!!?!? To vás tu můžu honit až do cíle neasi?” Tleměj se. Ukořistili dalšího bludišťáka. :-)

tou dobou (kdy jsem bloudil), se dětem věnovaly Dušanovi "sekačky na trávu"

¨
OK, tak jsme to zase zklidnili a postupně sbíráme debatní kroužek zpět do původní formace.

Na jednom z asfaltových přeběhů bylo nakreslené pivko a šipka na hospodu, na druhém zase pěkný a osvěžující nápis „SUMívej se!“ apod. V tomhle mám tyhle akce rád.

občerstvení na 17.km Jonny, já, Jirka, Ivan

 

Celkem mile mě překvapuje Jonny, který už od 10.km kafrá něco o tom, že nás snad uvisí do půlmaratonu. Asi zase halucinuje. Už jsme na 26.km na občerstvovačce, kde je Dušan. „Chlapi co to je tohle? To je ZÁVOD, co není debatní kroužek!“ Provinile na sebe navzájem koukneme. „No OK, kolik má náskok první?“ Prý 20 minut. Pohledy mezi sebou vykomunikujeme, že se přece nestrháme a nezačnem ho nadruhém půlmaratonu stahovat. Ikdyž by se asi divil :-)

Šlapeme do kopce, šlapeme dlouho, už ani nevím kudy, ale krásné kopce, seběhy, i ten asfalt se mi zdá dneska pěknej, tak si tu namotáváme jeden kilák za druhým. Jirka se opět neudržel a splašily se mu nohy. Šel si pokecat s Mišou a klusali vpředu a vzdalovali se. Na 35.km kdesi v lese na kopci s Karlem a Pavlem najednou Karel zavelí, tak to pustíme dolů, ne? Ale jo, řeknu si a pustím to hned za Karlem, s čím jsem doposud problém neměl, ale najednou křeč do lýtka. No super, blbe. Ty včerejší intervaly a obecně celý týden a předcházející závody se musely někde odrazit.

Karel se jen otočil „co je?“. „Křeče – mazejte dál“. A dál jsem ho už neviděl. No stejně. Nehodlal jsem to odpískat a tak jsem to nějak začal léčit. Trochu soli, přesnídávku, trochu iontu, vody a nohy něco jako parodii na běh dovolily. Trochu minikrize vyvážená celkovým rozpoložením do pohody, takže mi to bylo putna. Díky kufrům jsem ztratil přehled o pořadí a ambice do 10místa se rozplynula hned po tom prvním kufru, kdy nás převálcoval balík spoluběžců, co se nenechali zmást námi, co jsme běželi na louku.

Trochu té meditace o samotě nikdy neuškodí. Nehledě na to, že mě už od začátku trochu trápí žaludek. Teda .. střeva přesněji řečeno, tak si můžeme společně „pohovořit beze svědků“.

... někdy mezitím atmosféra v cíli:

... znuděnější výraz jsem dlouho neviděl. Ale vybarvil to pěkně.:-) 

 

Na 39.km dobíhám sám a v pohodě se futruju a napájím. Ano, není to můj styl, ale někdy je třeba zavzpomínat na začátky podobných běhů, kdy jsem ztrácel na občerstvovačkách mraky času. Tak teď je TA chvíle, kdy vzpomínám. :-)

Za pár minut doráží Jonny a David. Hm, ok jsem odfrklej, najezenej, napitej, adios amigos, kdo se mě chce chytit, bude asi hladovej :-)

 

David se vycukal a vyrazil se mnou. Proti mně je to pěknej dietář – nic si nedal. Nebo nestihl :-)

Odteď až do konce jdem s Davidem. Po těch 5-6km rozjímání o samotě je to příjemné. Tak zase probíráme blbosti. Je to fajn kluk. Po pár km se podíváme na hodiny, abychom zjistili, že ty km FAKT NENASKAKUJOU. Bezva. V nohách aspoň o 4km víc a mezitím jsme ušli jen 1,5. Asi běhací pásneboco. No jo, jdem dál.

Hele tady to známe. To je přece Okolovlasti finish půlmaratonu. Super. Ale to je divný – není tu ten kopec nikde, hele a Vlastibořice a odbočka ke kulturáku. Proč je tu občerstvovačka, 200 metrů od cíle?

„Ahoj, kolik ještě kiláků, tu je už cíl, ne?“

„ještě 6“

„Já to věděl, ale nechtěl jsem to slyšet“.

OK. Jdem dále. Překvápko bylo super musím říct. Proti očekávání otravného „trávníčáku“ jsme to zlomili do lesa, kde vedl super čupr trail skrze borůvčí dolů lesem. Neke! Fakt bomba! Podobně jako na JUTu, ikdyž lépe uspořádané – Dušan to tam asi uhrabal nebo co. :-)

Výběh na louku, hned vedle lavičky s výhledem do údolí. Kde máme ten salám a pivo na piknik???

No nic, šup po stráni dolů k potoku, kolem potoka, dvakrát přes lávku a pak nahorů do kopce, chvíli šlapání, chvíle asfalt, chvíle po stráni, opět kulturák ve Vlastibořicích, vklusat do hospody a cinknout na zvonek s nápisem „zvoňte pro sex“. Pak se časomíra zastaví ... a přiběhne uvítací výbor :-) ...

 

5:44, 16.místo a teď už ale OPRAVDU dost unavený nohy.

 EKG křivka :-)

Jaký je STROM závod?

BOŽÍ! Organizace a zajištění dokonalé. Aspoň pro mě. Nepotřebuju PIM servis, nepotřebuju převážení batůžků, nepotřebuju časomíru. Vyjdeme prostě ven, Dušan tleskne, po doběhu si cinkneme a starosta zapíše čas. Nikoho z lidí tady ani nenapadlo si to zkracovat, nikoho nenapadlo podvádět, jsou to srdcaři, stejná krevní skupina, organizátor sám běhá podobné pošetilosti a běhá je dobře. Běhá i jeho rodina (taktéž dost dobře).

Co bych vyzdvihl? Přátelskost, pohodu, kamarádství a úsměvy všude. Krásu okolí Vlastibořic, krásu tohoto ročního období, nadšení lidí dobrovolníků a jejich ratolestí, které pomáhají všude, kam se podíváš. Občerstvovačky mají vše, co je potřeba.

No … snad jen omluva Dušanovi, že jsem to nešel na krev, ale na pohodu. Takovýhle závod jsem potřeboval a je jich potřeba víc takových a přeju, ať se tento závod ubírá směrem, kam sám Dušan chce.

PS: Luxusní tričko! Jak nejsem sběratel triček, tak STROM budu nosit jen do práce a na oficiální příležitosti! :-)

Vybyvení:

:-) Netestujte nové boty na závodě – tvrdí všichni a Miloš Škorpil obzvlášť. Takže na nohou jsem měl nové Brooks Cascadia 10, ze kterých jsem v sále v kulturáku sundával samolepky. :-) Ale obstály super – přesně tak, jak měly (už mám druhé). A troufám si říct, že jsou opět lepší, než původní Cascadie.

 

A pak už klasika:

·         Garmin Fenix3

·         Compressport trail ponožky s 3Dots – no prostě ty s bradavicema

·         Kompresní kraťasy SKINS A400 (na podporu svalů – nějak jsem cítil, že stabilita nohou je díky únavě v tahu, tak aspoň minimální podpora kompresí)

·         NIKE dlouhé legíny

·         Icebreaker merino triko s dlouhým rukávem (gramáž 200)

·         Technické triko s dlouhým rukávem přes to, abych si nerozedřel merino batohem

·         Batoh Salomon SALOMON ADVANCED SKIN S-LAB HYDRO 12 SET 2015

·         Čepice od Eleven a rukavice z Decathlonu, bufík Inov8

 

Spotřeba:

·         2 přesnídávky v pytlíku

·         4 ovocné pyré gely z Decathlonu (jj, nebyla energie)

·         500ml vody

·         500ml iontu

·         250ml piva (dávkovaných na občerstvovačkách)

·         Trochu kofoly

·         Asi 2 saltstick tablety

Daviduv zápisek: http://tri-dave.blogspot.com/2015/10/sum-2015-strom-ultra-maraton.html